Jak si zajistím sběr a recyklaci starých matrací?

Co konkrétně musíte udělat

Co se od vás očekává

Rámcová směrnice o odpadech (Směrnice 2008/98/ES) stanoví základy pro zacházení s vylučovanými matrasy, ale činí tak na úrovni zásad a povinností pro členské státy. Samotná směrnice neuvádí žádnou specifickou normu pro matrasy, žádné procento sběru matrací a žádnou konkrétní částku. Co se v praxi od podnikání vyžaduje, vyplývá z toho, jak Nizozemsko (a další členské státy) tuto směrnici transponovalo do národních pravidel a odpovědnosti výrobce. Níže jsou uvedeny linie, které je možné vyvodit ze samotné směrnice.

Uplatnit hierarchii odpadů

Článek 4 rámcové směrnice o odpadech (Směrnice 2008/98/ES) stanoví pořadí preferencí: prevence, příprava k opětovnému použití, recyklace, další využití, a jako poslední možnost likvidace. Pro výrobce matrací nebo dovozce to znamená, že vrácená matrace nebo sebraný kus se nesmí bez dalšího posílat ke spalování nebo skládkování, pokud existuje reálnější možnost recyklace nebo opětovného použití. Pro podnik určité velikosti to prakticky znamená, že volba zpracovatele musí být zdůvodnitelná: proč tato cesta a ne cesta vyšší kvality. To je také jeden z bodů, který se stává relevantním, když inspekční orgán pokládá otázky na téma odpadního toku podniku, viz co se inspekční orgán ptá při kontrole matrací?.

Zajistit, aby odpad byl spravován bez nebezpečí pro lidské zdraví a bez nepříznivého dopadu na životní prostředí

Článek 13 směrnice ukládá členským státům zavést opatření tak, aby správa odpadů nepředstavovala nebezpečí pro zdraví člověka a neměla nepříznivé dopady na životní prostředí. Pro podnik, který matrasy sbírá nebo sběr zajišťuje, se to promítá do výběru zpracovatele, který pracuje prokázatelně odpovědným způsobem: bez skládkování, bez nekontrolovaného spalování, se sledovatelnou trasou vyvezení. Smlouva se sběračem odpadů, která to neupravuje, je slabým místem.

Registrace a vedení administrativy odpadních toků

Směrnice (mimo jiné článek 35) vyžaduje od zařízení a podniků, které odpad zpracovávají, vedení chronologické evidence množství, druhu a původu odpadů. Pro matračný podnik, který sám sbírá — například při domácím doručení s vrácením staré matrace — znamená to, že jednoduchá evidence o tom, kolik matrací bylo sesbíráno, kam šly a u kterého zpracovatele byly odevzdány, není zbytečný luxus, ale součást pořádného řízení podniku.

Rozšířená odpovědnost výrobce jako rámec

Článek 8 směrnice nabízí členským státům možnost zavést režimy rozšířené odpovědnosti výrobce, kdy se výrobci produktu podílejí na odpovědnosti za správu odpadu, kterým se daný produkt stane. Pro matrasy taková úprava již existuje v některých zemích, v jiných (dosud) ne, nebo je ve vývoji. Sám tento článek neukládá přímo povinnost jednotlivému podniku; je to národní implementace, která se počítá. Pro výrobce nebo dovozce je proto důležité sledovat, co se na národní úrovni stanovuje, namísto předpokládání, že samotná evropská směrnice již stanovuje konkrétní povinnost sběru s procenty.

Kde to v praxi selže

Řada situací se u podniků, které chtějí regulovat sběr starých matrací, objevuje pravidelně:

Žádné rozlišení mezi sběrem a zpracováním. Obchod zajistí, aby byla stará matrace odnesena při dodání nové, ale nemá přehled o tom, co se s ní děje po vyzvednutí. Bez písemné dohody s přepravcem nebo zpracovatelem nelze prokázat, že byla dodržena hierarchie odpadů.

Nezpracovaný zpracovatel. Podnik si volí nejlevnějšího sběrače odpadů bez dotazů na konečný určený přístav matrací. Pokud se tam něco pokazí, vrátí se to zpět do řetězce, také na článek, který matrac původně sebral.

Vrácené matrasy po zkouškovacím spánku zvaž jako běžný odpad. Matrace, která se vrátí po zkušební období, není vždy sledována jako samostatný proud, zatímco otázka, zda je taková matrace stále prodejná, znovu použitelná nebo již pouze recyklabilní, ovlivňuje, která fáze hierarchie se uplatňuje. Viz také co dělám s matraci, které se vrátí po zkušebním spánku?.

Neprodyhaný inventář příliš rychle klasifikován jako odpad. Inventář, který nebyl prodán, je někdy bez dalšího zvážení odstraňován jako odpad, zatímco lze nejdříve zvážit přeměnu účelu. To se týká otázky mohu stále zničit neprodyhaný inventář matrací?.

Žádné vedení evidence toku odpadů. Společnost, která sbírá matrace, ale nevede chronologický přehled množství a určení, nemůže při kontrole prokázat, co se se sebraným matrácemi stalo.

Co si můžete poznamenat

Pro společnost, která chce organizovat sběr a recyklaci starých matrací, je praktické písemně zdokumentovat následující:

• Přehled zvolené aplikace hierarchie odpadů: které matrace jdou k opětovnému použití, které k recyklaci, které (jako poslední možnost) k jiné úpravě a proč.
• Smlouva nebo seznam dohod se sběračem nebo zpracovatelem, obsahující konečné určení matrací a způsob, jakým se to kontroluje.
• Evidence sebraných množství, podle období, s údajem o původu (obchod, domácí doručení, vrácení) a datem vyvezení.
• Interní pokyn pro zaměstnance jak se nakládá s vrácenými matrácemi a starými matrácemi od zákazníků, aby každý zaměstnanec sám nedělal zvážení. Lze na to také navázat na to, jak je personál již připravován na otázky týkající se digitálního pasportu produktu, viz jak informuji své prodejní pracovníky o digitálním certifikátu produktu matrací.
• Stručné vysvětlení směrem k zákazníkům o tom, co se se starou matrací stane, v případě, že by to přišlo na řeč při prodeji.

Toto zdokumentování není relevantní pouze pro vlastní provoz podniku, ale také pro chvíli, kdy dozor žádá vhled do toků odpadů podniku. Kdo si nyní již pořádá tuto agendu, bude na tom lépe, jakmile se přísnější právní předpisy — jako je například výrobcovská odpovědnost specificky pro matrace — stanou konkrétnějšími. Viz také co už teď mohu dělat, zatímco pravidla ještě nejsou definitivní?